myšlenka 15. 7. 2014

Ahoj přátelé.

Už jsem dlouho nenapsal myšlenku, tak se o ní podělím. Za tu dobu co jsem psal poslední myšlenku tak jsem si tu holku opravdu vymodlil. Měl jsem krásný vztah, akorát tam bylo menších nedostatků které mi u tohoto posledního vztahu vadily. Začnu úplně od začátku. Seznámili jsme se přes internet kde jinde hledat holku jako sem já nikde jí neumím najít než na internetu. Všecky předchozí vztahy byly také nalezené zde. Zezačátku to bylo krásné psaní ani neuplynul týden a viděli jsme se v Praze. Já jsem se těšil že už budu mít holku, že už nebudu muset koukat na okolí jak každý někoho má… Prostě byla to u mě láska na první pohled, volali jsme si každý den, jednou do týdne jezdila do Prahy kde jsme se sešli pobavili jsme se a každému se slzami v očích se nechtělo odjíždět domů. Zkrátka a dobře tak uběhnul první měsíc kdy jsme byli spolu.

Druhý měsíc jsme poprvé jeli k nám, měla totiž zadarmo jízdné tak proč to nevyužít…Sice jsem se bál co na ní řeknou rodiče, ale co prostě jsem byl zamilovaný až po uši tak jsem nekoukal napravo nalevo, jen jedna věc mi začala docela vadit že kamkoliv jsem se hnul tak všude jsem musel být na telefonu a povídat si s ní. Každý mi v tu dobu radil skonči to dokud je čas ale já jako kdybych je ignoroval. Tak rodiče byli s ní spokojeni, že konečně se našla pro mě ta správná holka a že jsem s ní šťastný. Po té jsem využil toho že má jízdné zdarma tak vždycky jezdila ke mně, akorát jsem musel jednou jet k ní. Dobrý seznamování s jejíma rodiči proběhla vcelku v pohodě.

Blížil se konec měsíce března plánovaný jet na Tammín, ale ona mi dala na výběr vyber si buď pojedeš tam nebo je konec. Když jsem se jí to snažil vysvětlit nechápala to proč tam musím jezdit co mi to dá apod. Navíc v tu dobu jsem i měl narozeniny, ona taky. Takže to oslavíme spolu. Dala mi na výběr buď v době té mé akce nebo za 14 dní, ale stejně si prosadila svojí. Tak jsem oželel Tammín a řekl jsem si pojedu jindy. Prostě jsem byl opravdu zamilovaný až po uši a chtěl jsem aby byla šťastná.

Tak prostě uběhlo to všecko rychle a byli blízko Velikonoce osudné Velikonoce, první akce byla jako každý rok Missa chrismatis v katedrále. Samozřejmě moje stíhačka byla rozzlobená proč tam jedu atd. Tak jsem se jí snažil vysvětlit, nakonec mě pustila a strávil jsem je tam, potom byl čtvrtek večer zase u nás a pátek taky u nás. Blížila se sobota já jsem byl nevyspaný, protože jsem ráno jel za ní. To bylo radosti když jsme se viděli a mohli jsme být spolu až do pondělí. To jsem tehdy netušil co se stane. Když jsem přijel šli my naproti ještě s její sestrou, kamarádkou a s kamarádky přítelem. Koupil jsem její mamině kytku a jí taky. Zkrátka a dobře jsem si to užil, po obědě jsem si chtěl jít natáhnout, protože to na mě moc abych byl čilý na večer. Přišli za mnou její kamarádka a sestra jestli mi to není blbý že ležím a ona tam brečí protože jí nedělalo dobře že se baví o kostele tak se rozbrečela. Já jsem na ně vyjel že chci spát ať mě nechají. Potom jsem přišel za ní a snažil se s ní promluvit, všecko probíhalo v pohodě až do večera. Kdy za mnou přišla její sestra a řekla mi že mi chce dát konec ať se snažím lépe nevěděl jsem co dělám za chyby. Potom i přišla ona. Řekla mi že nám to nikdo nepřeje, že každému tam překážím apod. Tak jsem netušil že je to na mě podfuk. Když jsem se vracel z vigilie, tak mi šla naproti a řekla mi to že to bylo na mě sehraný že to vůbec není pravda. Tehdy jsem jí to všecko odpustil. Poprvé jsem si před ní zapálil, protože jsem už na to nervy neměl, řekl jsem potom v posteli že kouřím furt jen sem nechtěl aby to věděla.  Den po té se bavila se svým tátou nevím do dnes o čem. Vymyslela si na svojí kamarádku že tam nesmí a že si to táta nepřeje, oni zavolali rodičům a zjistili že to vůbec není pravda a ten kamarádky přítel byl ještě k tomu její bejvalý takže tak jí začal sprostě nadávat a že ať si váží že je holka jinak by jí dal přes hubu. Co jsem měl dělat nevěděl jsem tak jsem raději mlčel. Večer jsme si ještě udělali hezký romantický večer pili jsme u svíček apod. Pondělí se stalo osudové přijeli její příbuzný ona se zavřela se svým bratrancem do pokoje a povídali si o kom jiném než o mě. Potom jsme si promluvili a řekla mi jako kdyby to bylo osudové ve 15:00 že je konec že už to nemá cenu tehdy do mě vjel ohromný brekot, nevěděl jsem co mám dělat. Jestli jet domů či nikoliv tak jsem se rozhodl že pojedu domů jak jsem původně plánoval i když mi mezi tím jely 2 autobusy. Furt jsem jí snažil přemlouvat ať si to rozmyslí že mě přece nemůže hnedka nemilovat ale prostě byla tvrdohlavá. Prosadila si svojí že je konec a tím skončil můj vztah, cesta byla ještě zapeklitá že byla ohromná zácpa tak jsem furt brečel až domů vyčítal jsem si že jsem se jí nezastal a další věci a šlo to se mnou skopce. Nemít opravdový kamarády a být věřící tak jsem i přemýšlel o sebevraždě. Zkrátka a dobře nevěděl jsem co mám dělat.

Když jsem se koukám na ty naše společné fotky je mi kolikrát do brečení, už to budou tři měsíce co se mnou rozešla ale furt nějak nemohu to překousnout že jsem sám chybí mi to její věčné stíhaní apod.

Přátelé nyní jedu od pondělí do Břevnova a zase mám ten pocit že mě Bůh volá k řeholnímu životu. Několikrát mě povolal ale vždycky mi poslal do cesty nějakou slečnu. Tak jsem se rozhodnul takhle, že pokud je to jeho vůle abych se stal řeholníkem tak ať mi dá nějaké viditelné znamení. Sice je to těžké kolikrát že si něco naplánuji tak to na něčem vyhoří.

Tak to bude asi všechno přeji vám pěkné čtení a myslím na vás všecky v modlitbě a prosím o modlitbu ministrant Michal Řechtáček